Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Záslužnej činnosti vynášania archívnych položiek z histórie DG 307 na svetlo sveta zasvätilo lounské vydavateľstvo Guerilla Records nemálo energie. Najčerstvejšou položkou je štrnásť rokov starý záznam z pražského Klubu Jilská: zachycuje Pavla Zajíčka v období pred vydaním dosky „Kniha psaná chaosem“. Kultové teleso českého undergroundu a alternatívy sa v polovici deväťdesiatych rokov prezentovalo ťažkými, pochmúrnymi skladbami – organové registre Zajíčkovho casia okrem bicích sprevádzajú tiahle tóny violončela a kontrabasu, gitara a piano sú upozadené. Dominantným prvkom je však Zajíčkova deklamácia vlastných básní, výrazovými prostriedkami úsporných, no v schopnosti vyvolať až fyzicky dusivý pocit dokonalých. Už úvodná „Siluety letících ptáků“ všetko odhalí v plnej kráse: takmer štvrťhodinová stopáž plynie pomaly a zdanlivo nikam, surový, ale mimoriadne čistý zvuk ustupuje polospievanému prednesu Pavla Zajíčka, končiacemu opakovaním titulu skladby. Rockovejšie momenty („Posvátný místa“, „Uprostřed noci“) striedajú kompozície s až akousi religióznou atmosférou. Rovnako, ako v prípade štúdiovej „Knihy psané chaosem“, aj na tomto zázname vystupuje zadumané „Křídlo anděla“ s atmosférou blúdenia sivými, bezútešnými ulíce periférie, lemovaných domami s opadanou omietkou: „Našel jsem na ulici křídlo / mrtvýho ptáka / nebo to bylo křídlo mrtvýho anděla / už nevim ...“
8 / 10
Magický město vyhořelo! (2008)
Nosferatu (2004)
Historie hysterie (2002)
Šepoty a výkřiky (2002)
Koncert (1999)
Siluety (1998)
Kniha psaná chaosem (1996)
Torzo (léto 1980) (1993)
Pták utrženej z řetězu (podzim 1979) (1993)
Uměle ochuceno (Artificially Flavored) (1992)
Dar stínům (1979) (1992)
DG 307 (1973-5) (1990)
Gift To The Shadows (Fragment) (1982)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Guerilla Records
Stopáž: 77:47
Nahraté naživo v Klube Jilská, 15. 10. 1994
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
